Historie vikingů

Historie vikingů je zejména věnována jejich válečným výpravám

Důvody, které vedly od sklonku osmého zhruba do jedenáctého století Vikingy k výbojům, nejsou přesně známy. Mohl to být nedostatek orné půdy, relativní přelidněnost, touha po kořisti, politické spory, které velmože a jejich skupiny vyháněly ze země, nebo vrozená výbojnost podnícená slabostí okolních států.


První známý vikingský výpad spadá do roku 793 a směřoval na pobřeží severovýchodní Anglie. Vikingové tam napadli klášter Lindisfarne na ostrově Holy Island. V devátém století se vikingské výpady zaměřily nejen na Anglii, ale i na Francii. Po řekách ústících do moře pronikali daleko do jejich vnitrozemí.


První fáze Vikingských nájezdů, zhruba padesát let po útoku na klášter Lindisfarne, měla všechny rysy čistého pirátství. Nájezdníci přišli na to, že je snadné loupit v bohatých místech západní Evropy, a podnikali bleskové útoky z moře především na nechráněné a bohaté kláštery.


V druhé fázi (od druhé poloviny devátého století) přecházejí Vikingové od pirátství k útokům proti celým královstvím a ke kolonizaci území. Vikingové z Dánska se zaměřili na Anglii a Francii. V roce 865 zničili anglosaská království Východní Anglie (East Anglia) a Northumbie. Roku 874 rozvrátili na britských ostrovech Mercijské království, které v osmém století za vlády krále Offy razilo na ostrovech první stříbrné mince. Pak se v Británii zaměřili na Wessex, ale ten odolal. Jeho král Alfréd Veliký (vládl 871 - 899) dokázal vikingským útočníkům jako jeden z mála účinně vzdorovat a kolem svého království vytvořil jádro budoucí Anglie. Nová vlna vikingských nájezdů do Anglie pak začala v roce 980.

V Anglii vybírali Vikingové poplatek zvaný "danegeld" a také výkupné za prominentní zajatce. Například arcibiskupa canterburského ocenili na dvanáct tisíc kilogramů stříbra. Jeho příbuzným se to zdálo mnoho, a tak jejich šetrnost stála roku 1012 arcibiskupa život.


Vikingové napadali Západofranskou říši (Francie) už od počátku devátého století. Na přelomu roku 885 a 886 zaútočili Vikingové dokonce na Paříž, ale byli odraženi. Roku 911 uzavřel vikingský náčelník Rollo s francouzským králem Prosťáčkem (Charles Simplex) smlouvu, podle níž se Normani, jak se tehdy Vikingům říkalo, směli usazovat na území dnešní Normandie. Odtud také její název. V roce 1066 zde začali svou úspěšnou invazi do Británie.


Norští Vikingové byli největšími cestovateli. Už na počátku devátého století osídlili skotské ostrovy Orkneje a Shetlandy, později začali zakládat osady v Irsku (kolem roku 836). V roce 872 se velká skupina nespokojenců se sjednocením norské říše Haraldem I. Krásnovlasým vystěhovala na Island a později kolonizovala Grónsko.

Psal se rok 985. Islandského obchodníka Bjarniho Herjofssona zavál vítr cestou z Grónska na Island až k pobřeží Severní Ameriky. Nevylodil se tam, ale vrátil se urychleně domů. Jeho cesta však inspirovala Leifa Ericsona, nejstaršího syna Erika Rudého. Ten se někdy v letech 997 až 1003 (prameny se rozcházejí) rozhodl plout na západ a prozkoumat země, které spatřil Herjofsson. Se skupinou mužů a žen vyplul z Grónska a skutečně přistáli na východním pobřeží Severní Ameriky. Byli to první Evropané v historii, kteří stanuli na americkém kontinentě. Nakrátko osídlili východní pobřeží dnešní Kanady, kde na Novém Foundlandu založili tábor, a zemi pojmenovali Vinland. Jejich objevy však upadly v zapomnění. Vyprávěly o nich pouze severské ságy, ale dlouho neexistoval důkaz, že Leif Ericson skutečně v Severní Americe byl. Po první skupině vedené Leifem Ericsonem se o dva roky později vydaly k břehům Severní Ameriky tři mohutné lodi s vážným úmyslem Vinland kolonizovat. Vedoucím výpravy byl islandský obchodník Thorfin Karlsefni, který se oženil s ovdovělou snachou Erika Rudého Gudrid. Ta se stala legendární postavou. Porodila prvního Evropana na americkém území, chlapce jménem Snorri, ale po třech letech se vrátili na Island.


Vikingové z Dánska se vydávali na výpravy až do severního Španělska a Portugalska. Propluli dokonce Gibraltarským průlivem a zaútočili na východní španělské pobřeží, Baleáry, Sicílii a dostali se až do severovýchodní Itálie. Odpor muslimů jim však znemožnil usadit se na Pyrenejském poloostrově.


Švédští Vikingové se v devátém století usazovali kolem Baltského moře a pronikali do Ruska nejprve jako žoldnéři povolaní soupeřícími kmeny v oblasti dnešního Sankt Peterburgu.
Slované nazývali Vikingy Varjagy, oni sami si říkali Rhos nebo Rus, což znamenalo mořeplavci. Z tohoto vikingského slova vznikl název Rus, Rusko.
V roce 839 dopluli po Dněpru a Donu až do Černého moře. Z ruského území obchodovali s Byzancí. V Rusku založili řadu nových měst - Novgorod, Kyjev a další. Nakonec se sami ujali moci a založili rod Rurikovců. Vikingové se dostali i do Konstantinopole a odtud až do Bagdádu.
Koncem osmého a začátkem devátého století mluvily všechny skupiny Vikingů přibližně stejným jazykem, který dnes lingvisté označují jako "staroseverštinu". Náležel do germánské větve jazyků, kterými se mluvilo kolem Severního moře, a měl společné kořeny se starou angličtinou.


Zánik vikingů

Když se do Skandinávie rozšířilo západní křesťanství, ruští Vikingové (Varjagové) přestupovali na pravoslaví. Osady v Grónsku a v Severní Americe Vikingové opustili a na britských ostrovech a v Normandii splynula vikingská populace s místním obyvatelstvem. Vikingové postupně opustili kočovný a nájezdnický způsob života, usadili se a v samotné Skandinávii - Švédsku, Dánsku a Norsku vznikly klasické středověké státy.


nahoru  vytisknout

Hlavni navigace O těchto stránkách Novinky Kdo byli vikingové Historie vikingů Vikingové v datech Způsob boje Vikingské lodě Vikingská kultura Bohové vikingů Kontakt Spolupráce Zajímavé zdroje
TOPlist