Sága krále Laurina

ISBN 80-239-4762-1

Autor : Georg Kraus

Příběh statečné vikingské dívky Sittlieb, která se na svém islandském pony vydává na cestu od severního studeného moře, napříč mytickou Evropou raného středověku, aby vstoupila do služeb trpasličího krále Rosengartenu.

Sedm let uplynulo
v zemi severské,
kde hrdé plémě žilo
té krve vikingské.

Ten, kdo sedm let řídí,
tam v zemi, kde vítr duje,
tu pyšnou loď se dvěma přídi,3
ten, jenž mužem chce být zván,
ten kdo sedm moří přepluje,
ten bude sedmi moří pán.
Kdo sedmkrát spatří v moři
koráb sedmkrát ponořený,
sedm mostů za sebou zboří
sedmkrát padne zmořený,
kdo sedmkrát propluje bouří
ten sedmkrát bude stvořený.

Kde sedm hvězd na nebi hoří
sedm korábů se do pěny noří
sedm hrozných vírů se tvoří,
kdo tam sedm přestál příkoří
sedmkrát klesl na dno moří
ten sedmkrát živ se vynoří.

Kdo sedm zasadil stromů
kdo sedm přestál hromů
kdo sedm viděl bílých slonů
kdo sedmkrát se vrátil domů
sedmkrát meč v boji zved‘
sedmkrát čestný souboj sved‘
sedmkrát poznal smrti chlad
sedmkrát za svou zemi pad‘
sedmkrát do moře byl hozen
sedmkrát vymačkal hrozen
ten sedmkrát zas bude zrozen.


Z romance jarla a mořské víly se zrodila Sittlieb, která je hrdinkou tohoto příběhu.

Ukázka 1.

Za temných zimních večerů sedávala často rodina se všemi členy, služebnictvem i námořníky v hodovní síni. Pili z rohů medovinu, hráli na strunné nástroje, zpívali a vyprávěli si příběhy. Sittlieb nadevše milovala tyto večery, zvláště když se právě vrátil koráb z daleké plavby a námořníci přinesli nová vyprávění z cizích krajů. Podivné příběhy, snad pravda snad pohádka. Kdo někdy měl své sny a touhy, ten by byl poslouchal až do rána. Sittlieb si stále více přála vydat se sama do světa a být to jednou ona, kdo bude vyprávět své zážitky těm ostatním. Tak o tom snila jako malé dítě a její sny se ještě více prohloubily v dospělém věku.

Jednoho chladného severského večera seděli všichni pospolu, nebe rudě hořelo, a jarl začal vyprávět o malém podivném království ve vysokých horách. Slyšel prý o něm při své poslední cestě v zemi jménem Saxland5. Všichni hned ztichli a jarl pokračoval.

„Tam, kde na jihu končí studené moře, leží krajina plná lesů a polí, tam rostou plody, které my tady na severu neznáme a podivná zvířata žijí. Tam leží osady tak velké, že je člověk za půl dne sotva přejde. V té zemi tekou řeky široké jako mořský záliv. Kdož ví, kde mají svůj počátek a jak dlouhou mají za sebou cestu, když do moře přitékají. Tam žijí lidé, kteří dokážou kovat krásné a pevné meče i s nimi dobře zacházet. Dovedně znají tesat kámen i dřevo obrábět, šít krásná roucha a připravovat lahodné nápoje i pokrmy. Jen v mořeplavbě se nám Vikingům nemůžou rovnat. Pravda, i oni mistrně sekerou i pilou vládnou a známo jim je umění stavět velké koráby, které každé bouři vzdorují. S nimi ale přec jen v blízkosti pobřeží se drží a daleko na sever ani na západ na otevřené moře se neodvažují. Ne, tak jako my mořem plout, to by nikdy nedokázali. Už vůbec pak ne mořem studeným.“

Jeho řeč vzbudila veselí a pýchu drsných seveřanů. Hned ale všichni zase zmlkli a jarl pokračoval ve svém vyprávění.

„Kdo přejde tu velkou zemi Saxland směrem na jih, ten se dostane k horám, které sahají až do nebe6. Ačkoli v teplé jižní zemi, přesto na vrcholcích těch hor prý leží i v létě sníh. Cesta přes tuto ledovou krajinu je obtížná a nebezpečná. Mnohý z těch, kdož se tam vydal, se už nikdy nevrátil. Však ten, kdo by ty hory dokázal přejít až na jižní stranu, tam kde už snad téměř končí, ten by možná nalezl podivný horský masiv, jménem Rosengarten. Na jeho vrcholu leží malé království trpaslíčků. V něm vládne mocný a bohatý král Laurin. Ti trpaslíci kutají zlato a pěstují překrásné růže. Laurin, sám také trpaslík, je prý nepřemožitelný. Vlastní kápi neviditelnosti a pás, který mu dává sílu dvanácti mužů. Mnohý z okolních panovníků by jistě rád ukořistil něco z jeho zlata, ale zatím se to nikomu ještě nezdařilo. Jen trpaslíci sami vědí, jak se po tajných stezkách dostat z údolí k vrcholu. Ten je navíc ještě omotán pozlaceným hedvábným vláknem, kterého si nikdo nepovšimne. Když o něj lidská noha zavadí, ihned zburcovány jsou stráže s meči. Království Rosengartenu je naprosto nedobytné.”

Jarl dovyprávěl, byl odměněn nadšeným potleskem a vzletným přípitkem. Dobrý vypravěč měl u tohoto lidu úctu jako dobrý bojovník nebo mořeplavec. Tím vším byl ovšem jarl bezpochyby taky. Sittlieb mohla být na svého otce právem hrdá.

Když hluk ustal a všichni se rozhlédli po novém vypravěči, tu ku všeobecnému překvapení povstala Sittlieb. Nebylo zvykem, že by vyprávěly ženy, ale nebylo jim to ani zakázáno. Co chce a může vyprávět jarlova dcera, která sama ještě daleko od hradu nebyla?

„Bude mi brzy devatenáct let, jsem dospělá a ráda bych se vydala do světa na zkušenou, jako to dělají ostatní mladí šlechtici. Půjdu tam, kde leží Saxland. Projdu tou velkou zemí až k těm k horám, jež sahají do nebe. Přejdu ty hory, najdu království Rosengartenu i cestu k jeho vrcholu. Vstoupím jako rytířka7 do služeb krále Laurina, budu jeho bojovníkem i pěstitelkou růží.”

Tak pronesla sebevědomě Sittlieb a vyvolala tím bouři dohadů. Jeden nadšeně souhlasil, druhý to prohlašoval za naprosto nemožné. Tu náhle povstal již velmi starý kormidelník šedivého vousu, zvednul ruku a všechny hlasy ihned umlkly. Jeho slovo bylo uznáváno jako slovo samotného jarla. Kormidelník promluvil.

„Sittlieb je silná a zkušená. Viděl jsem ji jak vyrůstá a stále jsem ji obdivoval. Ona dokáže přejít Saxland i vysoké hory. Nevíme, jestli je možné najít cestu k vrcholu Rosengartenu. Zatím se to nikomu cizímu nezdařilo. Pokud ale mezi námi sedí jeden člověk, který to dokáže, pak je to právě Sittlieb. Ta, která ví to, co my nevíme a vědět nikdy nebudeme. Tekoucí voda zná svoji cestu z vrcholů hor do údolí a Sittlieb zná řeč živé tekoucí vody.”


Ukázka 2.

Několik dní a nocí pak plul pyšný koráb do země Saxlandu. Počasí bylo jim vlídně nakloněno, Sittlieb proto nocovala povětšinou na palubě10. Dívala se na hvězdy a naslouchala šplouchání vln, jak byla už z dětství zvyklá. Nebála se daleké nebezpečné cesty. Devatenáct let se na ni připravovala. Jen si neuměla představit, že bude dlouhou dobu putovat aniž by viděla moře. To moře, které bylo její kolébkou i každodenním společníkem.

V přístavu se s otcem hned vydali nakupovat zásoby na cestu. Konečně dorazili na kraj města, kde v ohradě pobíhali koně. Chvíli spolu beze slova pozorovali každého z nich a uvažovali. To už přišel i majitel obory, který s koňmi obchodoval. Vlídně pozdravil knížete i dceru, a jal se chválit své rychlé arabské hřebce i těžké tažné chladnokrevníky. Jarl ale jen pozorně sledoval rytmus kopýtek malého islandského poníka a za nějakou chvíli na něho spokojeně ukázal. Majitel obory koníka ochotně přivedl. Jarl prohlédl zuby, nechal ho ještě párkrát proběhnout a přikývnul. Nějakou dobu se pak s obchodníkem dohadovali o ceně než si konečně plácli. Jeden měšec svítivých zlaťáků a jeden krásný islandský poník změnili své majitele.

Koník radostně poskakoval, jako kdyby tušil, že již brzy opustí těsnou ohradu a vydá se někam do dálek. Jeho dlouhá nádherná hříva zavlála ve větru a Sittlieb nadšeně zvolala.
„Má hřívu jako vlnu mořského příboje. Jakoby sám bůh moří to byl. Jak nádherný kůň.”
Jarl jí s úsměvem předal uzdu.

„Ať se tedy jako bůh moří jmenuje. Tady je ten tvůj Aegir11. Čeká tě dlouhá, těžká a nebezpečná cesta. Činem se člověk stává šlechticem, ne narozením. Tento koník ti bude jistě dobrým průvodcem po dalekých krajinách. Svědomitě se o něho starej a donese tě na konec světa. S jeho pomocí snad vyjdeš i z bojů, kterým se nepůjde vyhnout. Ať Odin12 vás oba zachová.”

Tak Sittliebin islandský koník poník dostal jméno Aegir. S ním měla projít veliký kus světa a přestát mnohá dobrodružství, jak se brzy dočteme.

Nato koupili jezdecké vybavení, tedy sedlo, veliké tašky na zásoby a ostatní. Vše ihned na Aegira naložili a poté zvolna procházeli přístavním trhem. Při pohledu na koníka a prázdné tašky byli kupci samá ochota. Každý nabízel a vychvaloval své zboží. Zde seděli arabští obchodníci za pultem plným barevných látek, Frankové s kovářskými i mečířskými výrobky, tu zase Varjagové nabízeli drahocenný jantar a královskou sobolinu. Hlavně pak místní kupci s řemeslnickými výrobky jako boty, oděvy a pekařskými či uzenářskými skvosty13.

Zbraně, tedy meč, štít, hrudní pancíř a helmu14 měla Sittlieb z domova, právě tak jako oblečení. To vše přinesli muži z posádky, dovedně naskládali do tašek a upevnili na postroj koníka. Nyní museli doplnit jen drobnosti, hlavně pak sušené maso, sýr a suchary, coby zásobu potravin na příští dny.

Konečně byly tašky na sedle plné, naložen byl hrudní pancíř i helma. Meč měla Sittlieb, jak bývalo v těch dobách zvykem, stále za pasem15 a štít, na němž svítil mořský zázrak, byl upevněn na háku sedla na levé straně. Dal se jedním pohybem rychle stáhnout, navléci na levou paži a použít ke svému účelu. Na jeho výrobě pracovali ti nejlepší řemeslníci po celý týden. Byl pro běžný luk neprůstřelný a na svou pevnost neuvěřitelně lehký. Mořský zázrak byl namalován barvami, které obsahovaly fosforeskující částice mořských živočichů. Vše smícháno s průhlednou pryskyřicí, která malbu kryla proti dešti i poškrábání. V noci ten štít zelenomodře svítil a dal se skutečně použít i jako svítilna. To vyvolávalo úžas všech, se kterými se Sittlieb měla na své dlouhé cestě setkat. Nakonec dostala pak ještě od svého otce váček se zlaťáky. Jak se ukázalo, měly stačit na dlouhou dobu.

Přišla doba rozloučení, kterou ti dva zbytečně neprotahovali. Jarl naposledy objal a políbil svoji podivnou mořskou dceru, kterou nejen miloval, ale i skrytě pro její zvláštní vědomosti obdivoval. Ta se poté vyhoupla do sedla, zatímco jarl a námořníci přeběhli po úzké lávce na palubu. Ještě jednou si všichni zamávali a na pozdrav zavolali. Nato koráb odrazil od břehu a s napjatými plachtami zamířil nazpět do země Vikingů, do studeného moře na severu. Statečná Sittlieb, odkázaná sama na sebe, se vydala na jih, na dlouhou cestu přes celý širý Saxland, k vysokým horám, které sahají až do nebe. K těm horám, ve kterých se nalézá podivné růžové království trpaslíků, za kterými leží teplé jižní moře.

Vysvětlivky.

TOPlist